cs.skulpture-srbija.com
Zajímavý

Otevřený dopis mé rodině po přestěhování do Izraele

Otevřený dopis mé rodině po přestěhování do Izraele


We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.


O životě Emily Arentové v zahraničí existuje několik věcí, které její rodina pravděpodobně nemusí vědět.

BUDE BÝT pár měsíců, co jsem byl pryč, a myslím, že si zasloužíte omluvu.

Je mi líto, že mi trvalo tak dlouho, než jsem si uvědomil, že volat vás, když se v Izraeli nejedná hladce, není to samé, jako když jsem vás volal, když se věci v Kodani nevedly hladce. Uvědomit si, že ve vašem srdci, když v mém hlase uslyšíte Izraelem vyvolaný stres, ve vašem srdci zvoní panika. Abychom si uvědomili, že opravdu nepotřebujete vědět, kdy mě pronásledovatel pronáší ze střechy, nebo když elektrické zásuvky explodují a střílí jiskry přes postel, když spím. Bylo to ode mě opravdu sobecké a krčím se, když přemýšlím o tom, jak na tebe propustím paniku.

Určitě nepotřebujete vědět, že jsem nyní vlastníkem plynové masky vydané vládou, kdyby na nás byl íránský útok brzy. A mám štěstí, protože tyto masky nevlastní občané. Mám to od velkorysého občana, kterého lze snadno vydat jiným. Teď už chápu, že byste mě nepovažoval za „šťastného“ vlastníka plynové masky, a že byste za šťastného neměl dceru, která má dokonce nejmenší šanci ji potřebovat.

Překlad: „Ochranná souprava pro dospělé“ | Foto: Autor

Neměli byste si myslet, že je to tak zajímavé nebo provokativní jako já. Neměli byste si myslet, že je zábavné, že jsem si myslel, že můj dobrodinec na mě hrál „uvítání v Izraeli“, když na mě zaklepala na dveře mé ložnice a vážně mi podala kartonovou krabici: „Nikdy to nevíš.“ Zjistili byste, že to je čistě děsivé, ne zajímavé, provokující, nebo dokonce trochu vtipné.

Uvědomil jsem si, že nic z toho nemusíte slyšet. Rozhodl jsem se ti zavolat, až když budu mít velkolepý den, nikdy nebudu mluvit s plynovou maskou a vždycky ujišťuji, že izraelská vláda hraje choulostivou hru „vrtat psa“, která se snaží rozptýlit jeho občané z chaosu domácí politiky se zdobenými hrozbami zničení zkázy. To zní dobře. To zní uklidňující.

Místo toho odvážím své frustrace svým izraelským přátelům, kteří se budou smát a přikývnou, a řeknu mi, abych to vysal a překonal to. Kdo mi řekne, že tohle místo nenávidím, dokud ho nebudu milovat, jako malý bratr, který mi opakovaně svírá paži, dokud ho buď neroztrhnu v slzách nebo ho nevzdám k zemi. Jednoho dne se naučím, jak ho zápasit na zem, aniž bych tolik plakal. Většinu času však stále zvítězí. Nebo to řeknu svým přátelům z domova, kteří mě neudělali od nuly, kteří nemají hlubokou touhu chránit mě svým životem jako vy.

"Nezamilujte se," říkáte, jako vždy, když vynechám dalších několik tisíc kilometrů. "Máte-li vaše děti daleko ode mě, nemyslím si, že by to moje srdce dokázalo vydržet." A já se směju jako vždycky, protože děti vypadají tak daleko. Život s nimi je pro mě více cizí než jakýkoli druh fyzického přemístění, na který bych se teď mohl hodit. A i když vám nemohu slíbit, že se na tomto místě nebudu zamilovat, mohu vám slíbit, že zde nikdy nebudu vychovávat dítě. To vím jistě můj srdce to nemohlo vydržet.

Sedím s mužem a listuje fotoalbem jeho povinné vojenské služby před 12 lety. Měl obličej dítěte, on i jeho přátelé všichni měli obličeje dětí v uniformách, drželi zbraně a usmívali se na kameru. Dívám se na všechny 18leté chlapce a dívky, kteří chodí v neděli ráno na autobusovou zastávku a zamíří zpět na svá místa po celé zemi, když jedu po šerut do mé hebrejské třídy. A myslím na sebe v osmnácti, všechny jasnozrnné, nadějné a idealistické, houpající se v trávě na Farrand Field, nováček na vysoké škole. Stále jsem byl naivní. A chci to pro své dosud nepředstavitelné děti tak ostře, že mi to postaví zuby na okraj.

Říkám mu, že nevím, jak mají matky vychovávat své děti tady, moje oči bodají, když listuji jeho fotografiemi. Říká mi, že se moc nespí. Což mi připomíná tebe, tvoje házení a otáčení, které se zhoršovalo jen čím starší jsme rostli, tím dál jsme putovali. A cítím se trochu provinile, že jsem byl zdrojem tvé půlnoci.

Ale většinu času mi prostě chybí. A tady věci vypadají solidně. Slibuji. Dnes byl velkolepý den.


Podívejte se na video: Petr Pelikán: Izrael v podobě, jak existuje, může těžko historicky vytrvat


Komentáře:

  1. Zaim

    Která slova ...

  2. Brickman

    ok i liked it

  3. Berne

    You are very talented people

  4. Beagan

    Gratuluji, pozoruhodná zpráva

  5. Nikozil

    Blahopřeji, jaká slova ..., pozoruhodná myšlenka

  6. Thai

    Please tell us more.

  7. Donzel

    The helpful information



Napište zprávu